Září 2012

Studentská rada

28. září 2012 v 23:47 Bláboly
Možná si pamatujete ze starších článků, jak jsem neustále psala, že něco organizuju pro třídu. Bavilo mě to, fakt že jo. A proto jsem se rozhodla přihlásit se do studentské rady u nás ve škole. Když nám řekli, že to probíhá jako pohovor, trochu jsem se zděsila.. vlastně, hodně jsem se zděsila, protože jsem nikdy nic takového nepodstoupila, ale šla jsem do toho. Protože jsem vážně stála (stojím) o to tam být.
Takže.. pohovor mám za sebou. Strašně, strašně, strašně moc se za to nenávidím! Neřekla jsem nic blbě, to ne. Jen jsem jim půlku DŮLEŽITEJCH! věcí říct úplně zapomněla. Furt si to v hlavě přemítám. Už dvě hodiny se tu snažím usnout a teď jsem to prostě nedala a musela to jít sepsat. Čekám na mail, v kterým se dozvím jestli mě vzali nebo ne. Pravěpodobnost je hrozně malinká. Hlásilo se nás tam 20 a berou pouze dva. A já vím, že mě nevemou.. Kdybych si byla jistá, že jsem tam ze sebe dala všechno, ani by mi to tak nevadilo.. prostě bych si řekla, že jsou tam lepší děcka jak já, že to chápu. Ale takhle? neřekla jsem jim v podstatě nic z toho! co jsem měla. Neřekla jsem jim, že pracuju jako dobrovolník v Madiu. Neřekla jsem jim, že jsem navrhovala po minulou třídu trička. Neřekla jsem ani to, že jsem organizovala karneval a dětský den. Neřekla jsem jim, když se mě ptali na koníčky, že hraju devátým rokem na flétnu. Neřekla jsem jim prostě vůbec nic! Většina odpovědí byla spíš.. achbože! vlastně to bylo uplně šílený. A přitom jsem z toho tak první dvě hodiny měla fakt skvělej pocit! pořád jsem se culila, usmívala.. myslela jsem si, že mě vezmou. A teď jak jsem o tom začla přemýšlet.. ne!! jsem příšerná, hrozná, blbá, neschopná!! Tak mi na tom záleželo a já to pokazím. JAK JSEM TO MOHLA TAKHLE PODĚLAT?
Víte, co je nejhorší? Že už nikdy nebudu mít možnost to napravit, protože mezi sebe berou pouze prváky. Chápete to? Proč?! Já chci mít možnost se zlepšit, oravit se. Říct jim, že jsem dobrá! že něco dokážu.. že nejsem nula..
Sakra. Nepodařilo se. Nevezmou mě. prostě mě nevezmou.. posrala jsem to. iegubsdiobfowebuqawsfd!!!
Proč všechno vždycky pokazím?.. vždycky. Jsem z toho na prášky. Chci jít spát, ale nemůžu usnout. Pořád mi v hlavě běží jak to tam probíhalo, co jsem měla říct jinak. Co jsem neměla říkat vůbec..
hrozně mě to mrzí.
Připadám si strašně bezmocná, když vím, že tím, co bych jim teď řekla, bych to napravila.. ale není možnost. je to šílený. Chce se mi brečet.

Ty kozo blbá, to sis dala.

26. září 2012 v 17:04 Bláboly
Je to fakt masakr ta škola. Myslela jsems si, že všichni jen dělají, jak je to tam těžké, aby byli jakože drsní, že tam jsou. Ale ne.. měli pravdu. Kdykoliv se mě teď někdo zeptá, kde jsem na škole a já mu to řeknu - slyším jen odpovědi typu:

"Ježiš to sis dala.."
"Jsi magor, gympl je k ničemu.."
"Heh, stejně do konce roku odejdeš.."
"A to dáváš?"

Ne, nedávám. Za tím, že gympl není k ničemu si stojím. Stojím si i za tím, že neodejdu. Možná teď do pololetí budu mít čtverky.. než to doženu. Ale pořád se tak nějak snažím doufat, že si to zlepším. Že já se zlepším. Že najdu způsob, jak školu zkombinovat s věcmi, které mě baví.. protože takhle to nejde. Jen blbá cesta ze školy mě stojí hodinu a půl volného času, což je fakt masakr.. ale na jednu stranu by se určitě z této hodiny a půl dala udělat plusová činnost. Vzít si sluchátka, vysrat se na lidi kolem. Vzít si knížku, deník, učení.. cokoliv. A prostě, zpříjemnit si to.
A musím takhle myslet nad každým mínusem v mém dni. Musím vymyslet, jak je přeměnit na plusy, popřípadě některé mínusy nechat, ale obklopit je plusama na tolik, že už je ani nebudu vnímat. Musím to nějak vymyslet. Musím se dát dohromady.
Nejvíc mě sere, že nechápu matiku! Vždyť já jsem vždycky milovala matiku. Milovala jsem ji, protože jsem se do ní nemusela učit, chápala jsem ji, bavila mě.. a dneska? za pěět. Ze zeměpisu? za pěět. Z angličtiny? Za pěět. Však proč ne. můžu po třech týdnech ve škole propadat rovnou z několika předmětů. ( Vlastně ještě nevím, jestli ty známky budou pětky, ale myslím si to, protože jsem tam toho vážně moc nenapsala.. ale kdyby to byla 4!! ach můj bože! kéžby!).
Je šílený, jak se mi změnili hodnoty.. Minulej rok, jsem jako dobrou známku brala pouze jedničku. Dokázala jsem na sebe být naštvaná i kvůli tomu, že jsem měla ztrhlé body, ale známka byla pořád jedna.. Za dvojku jsem se neměla ráda. Za trojku jsem se nesnášela.
Teď bych děkovala snad celému vesmíru za to, že mám trojku! Skákala bych do stropu za trojku.. cokoliv. Jen neprodat. Jo, bude mi to pořád vadit, budu na sebe naštvaná, budu uvažovat o přechodu na jinou školu.. ale budu si s tím muset vystačit.
Jinak mě taky trochu bolí, jak jsou teď všichni na té škole popárovaní. Člověk než přejde z jedné učebny do druhé vidí několik zamilovaných lidiček, jak se usmívájí, samé ťuťuňuňu! A za ručičku se chytnou a pusinka, a prdelka.. Ach, leze mi to na nervy. Vypadaj tak šťastně a bezstarostně. Jak to sakra dělaj, že si z té školy nic nedělají? To jsem snad jen já tak vystresovaná? Nebo to nedávají znát? Nebo prostě mají jen sebe navzájem a to jim tak nějak pomáhá..? nejspíš. Achjo, potřebuju dvojičku! Nutně! Aby mi to pomohlo ve studiu!!
Na jednu stranu se tam vážně pořád těším, protože ten kolektiv je úžasný. Jsem strašně ráda za ty lidi, s kterýma si vážně rozumím. Zasmějeme se, poradíme se, pomůžeme si.. To je skvělý pocit.. na základce jsem vždycky byla tak nějak sama a proto se tam teď tak těším.. ale stejně. Je to síla. Bojím se, že za chvilku ten stres z učení a známek převálcuje tady tyhle skvělý pocit a já nebudu mít důvod tam chodit..
Takže - teď pro změnu piju kafé, aby mi dodalo trochu energie do dalšího učení. Žeru čokoládu, stahuju si xxxxx stránek, který se musím jít učit a ještě než se to dostahuje a dovytiskne, poslouchám Linkin Park, které poslední dobou díky jednomu skvělému člověku (o tom taky jindy..) miluju!

Snad jste na tom psychicky lépe než já.
Mějte se kráásně.

Pretty face

25. září 2012 v 21:43 Bláboly
Zrovna jsem přišla z divadla.. bylo to fajn, ale o tom teď ne. Musím se jít učit a spát a spát a spát! a jíst a spát!
Jen mám nutnou potřebu podělit se s váma o tohle:

Ach, trošku nádhera..

Tisíc sem, tisíc tam.

20. září 2012 v 18:36 Bláboly
První známka v nové škole? 4! Jo, super. Na základce jsem ěmla tři čtverky za celej rok a teď je to rovnou první známka. Druhá je naštěstí 1, ale to je literatura, takže to se moc nepočítá, protože ta mě prostě baví.
Taky mě štve, že si naše škola myslí, že krademe: divadla 1100,- , lyžák 10 000,-, zájezd Švédsko - Dánsko 7 000,-, zájezd Anglie 10 000,-, zájezd Španělsko 8 000,-.. Nejvíc mě štve, že člověk by vážně chtěl jet všude, ale teď je těch výdajů tolik, že je mi blbé našim říkat i na blbý sešit. Takže? rigeuwrsowbuitiwu!! potřebuju brigádu. A kde mě asi tak vezmou v 15-16ti letech? nikdee, já vím. Divadlo je prostě jasný, ale potom si musím vybrat dva zájezdy. To bych měla jasno - Anglie a Švédsko-Dánsko. Ale! Měla bych jet do Španělska, když chodím do tý španělštiny.. tak co teď? Poraďte mi někdo prosím. Co mám dělat?

Jinak se mi ve škole ale hrozně líbí. Nějak kašlu na známky, na učitele, na to, že nic jiného než školu nestíhám.. já se tam těším. máme nejúžasnější třídu jakou jsme mohli mít ( nebo jsem si tam našla pár skvělejch lidí, který jsem si neuvěřitelně rychle oblíbila).
Saxofonu jsem nechala a hraju zase na flétnu.. Je mi jasný, že byla blbost toho nechat, ale fakt jsem to nedávala. Flétna mě baví víc a nebudu s tím teď mít takovou práci..
A dneska mi přešel nejlepší pohled na celým světě!!
Jo! A mám celý nově předělaný pokoj. Celkově, je to všechno teď úžasný, jen peníze letí pryč neuvěřitelným způsobem. Nikdy jsem do toho takhle neviděla, ale každý týden do mě naši vrazí min. 2 000,- a prostě.. nebaví mě to. Chtěla bych jim nějak pomoct.. obzvlášť teď, když taťka přišel o práci.. Je to šílený.

A záměrně tu píšu článek, abych se nemusela učit na zítřejší test z angličtiny. Nee! jdu se učit, ať není další čtvera. mějte se, smějte se, učte se a užívejte! ( Joo, nejvíc se těším na zítřejší věčer!!! To bude snad zase super uvolnění.)

Jen tak do větru

17. září 2012 v 18:09 Bláboly
egkjnbwekzeosgndb!!!
Poslední dobou je tahle směs písmen nejlepší vyjádření mých pocitů. Jsem zmatená. Sama v sobě. A nejhorší je, že až teď začínám poznávat jak moc se nevyznám v lidech. Sakra! Všichni se tváří tak mile. Samé ťuťuňuňuu, jsi kámoš, mám tě rád.. HOVNO LEDA! Nikdo z nich nemá rád nikoho jiného, než sám sebe. Tak to prostě je. Lidi jsou zlí, zákeřní a nevyzpytatelní. A já s tím nic neudělám. Já ten svět nezměním, na to sílu nemám. Nezměním ani svět, ani Zlín, ani rodinu.. nic. Nemám snad sílu ani na to změnit sama sebe!
Ajoo, já se o to snažím. Vždycky si řeknu: Tak joo, budu jiná. Prostě musím.. ale takhle to prostě nefunguje!
A teda.. neříkám, že chci být jiná.
Jen trošku..
Protože.. chcit být jako ony.. někým jiným.
Všechno mi teď přijde zvláštní. A jiné.
Možná je to školou, novýma lidma.. novým životem. Možná si zvyknu. Možná taky ne. A možná všechno bude v pohodě..
..možná..
nesnáším to slovo.

Piju čaj, poslouchám Red Hot Chilli Peppers a snažím se zhluboka dýchat a vsugerovávat si myšlenku: Ach, dyť ten život je tak krásný.

První dojmy z lesní čtvrti

4. září 2012 v 20:50 Bláboly
První dojmy z nové školy jsou naprosto absolutně neuvěřitelně maximálně magicky kouzelně a nevím jak všelijak pozitivní, kladné, optimistické a prostě neskutečné! Ach, jak mně se tam líbí!
Třída plná naprosto skvělých lidí, i když s pár holkama jsem si vyloženě nesedla.. ( Pardon, ale nepřijde mi moc normální když na seznamováku večer ležíme na pokoji, usínáme, povídáme si, je tma a ona se najednou zvedne, jde se upravit do zrcadla, usměje se na sebe, zhasne světlo a zase zalehne do postele. Nebo taky to, že pomlouvají na každém úplně všechno. Je normální, někoho pomlouvat kvůli tomu, jaký má hlas?! - a ano, to myslím zcela vážně! Po hlase následuje na řadu dalších milion věcí - postavu, oblečení, vlasy, zuby, a bla bla bla.. prostě klasické drbny.) Nu co, vystačí mi kluci :D. Bavím se s kluky teď nějak víc než s holkama a je to uplně o něčem jiným. Dyť s nima se dá bavit víc jak s holkama sakra. Našla jsem si tam jednoho supr čupr kamaráda, s kterým si rozumím snad uplně ve všem. Dokázali bysme se spolu bavit nevím jak dlouho a pořád by bylo o čem.. Sedíme spolu téměř v každém předmětě ( téměž v každém, protože na některé hodiny vůbec nejsme spolu). Chodíme spolu ze školy a kupovat sešity a učebnice a papuče a vyřizovat kartičky na autobusy a všechno. Jsem zvědavá jak dlouho nám tohle kamarádství vydrží, ale zatím jsem za něj hrozně ráda. Dejme tomu, že bychom mu mohli říkat Skaut. Skaut, s kterým můžem klidně celé hodiny obdivovat výhled z oken, kde je všude, kam jen oko dohlédne, les. Řeknu vám, ta škola je na úžasném místě. Hold se ta škola nejmenuje jen tak "Gymnázium -Lesní čtvrť"
Z učitelek mi jsou protivné zatím jen dvě. Jedna se stále usmívá, snaží se vypadat mile, ale uvnitř to bude nehorázná mrcha a potvora a zkrátka nevyzpytatelná ženská. A ta druhá jen učí angličtinu, která mi prostě nejde a proto mi přijde hrozně protivná.
Obědy taky snad nebudou tak špatné. Navíc už jen to! Panebože!! Můžeme si vybírat ze tří jídel!! To je luxus vážení :D.
Jsem nadšen. Absolutně nadšen. Ať už z výhledu, z jídel, spolužáků. Tak taky z toho, že si připadám jako VELKÝ STŘEDOŠKOLÁK! Jo moji milí, jsem tam! Jsem středoškolák! Jsem ten divný gymplák jak všichni říkají!! Kurňa, ale já jsem na sebe pyšná.