Leden 2012

LEDEN

31. ledna 2012 v 11:45 Bláboly
Jednou ve škole, jsem si psala do deníku a něco mě napadlo. Není to teda žádný velenápad, ale mně to přijde docela fajn. Přemýšlela jsem o všech článcích na silvestra. O zhodnocení celýho roku a zároveň jsem všechny obdivovala, že mají tak dobrou paměť :D. Vím, že já takovou nemám a proto jsem se rozhodla takové články psát na konci každého měsíce. Rozhodla jsem se i k jiným věcem, ale to sem rozhodně psát nebudu. Ale prostě! Poslední dobou mám v hlavě tolik nápadů.. jenom je uskutečnit.

Takže - 31.1.
Konec prvního měsíce v novém roce. Nějak neumím hodnotit takhle dlouhou dobu a kdybych si do deníku nezapisovala co se děje, událo a co se dít bude, tak bych takovýhle článek psát vůbec nemohla, protože bych si nepamatovala nic. Ale díky němu si můžu přečíst všechno, co se mi kdy honilo hlavou. A proto ? Ten článek můžu napsat.
Do ledna jsem vkročila s čistýma myšlenkama díky Barči ( mé spřízněné duši ). Díky ní jsem se totiž odhodlala a napsala Monice všechno, co jsem věděla. A když mi řekla, že mám pravdu a že to tak doopravdy je - ulevilo se mi. Je to divný, ale prostě to tak je. Ta holka udělala něco příšernýho a já jsem ráda, že už můžu říct: mám to za sebou. Z pohledu na její fotky a blbý kecy se mi dělalo špatně a tak jsem si ji na facebook blokla, vymazala telefonní číslo, adresu hodila do koše a všechny důkazy po její existenci zničila. Nikdy jsem nechápala, proč to lidi dělají. Myslela jsem si, že přece nějaké vzpomínky na to hezký by si nechat mohli. Nezdálo se mi to jako dobrý řešení, ale teď už vím, že je to nejlepší řešení. Prostě to vymazat a netrápit se minulostí. A já ? Jsem teď spíše šťastná. A volná J. Uvědomila jsem si, že jsem ztratila dva roky se svými pravými přáteli a proto se to teď musím snažit dohnat.
Další událostí v lednu, bylo učení. Není to teda nic hezkýho, ale myslím, že před pololetím to tak mají všichni. A já jsem hrozně spokojená, protože to dopadlo nejlíp jak jsem si mohla přát. Samé jedničky na vysvědčení jsem neměla od páté třídy, takže teď jsem nad míru spokojena J.
A když už jsem u té školy, tak se musím opakovat, ale - neuvěřitelné nervy s přijímaček, které mě doprovází celý měsíc.
Taky jsem zažila svoje úplně první lyžování :D. I když vím, že mám problémy s kolenama, jedu lyžovat. Ano ano, jsem hrozně chytrý člověk. Ale docela mi to šlo ( nechci se nějak chválit, ale tak.. na to, že jsem na tom stála poprvé :D ), až na to, že mám ty kolena zase v háji, bylo to super.
Taky jsem tento měsíc začala chodit cvičit. A ještě nikdy mě nic tak nebavilo jako tohle ! ( krasobruslení mě teda bavilo nejvíc, ale o tom radši ani nechci mluvit.. snad někdy samostatnej článek ).
Dneska mi sundali rovnátka. Takže vykročení do dalšího měsíce zase z něčím novým :).
A taky jsem začala neskutečně prahnout po dredech. O tom asi taky jindy.. :)

takže celkový shrnutí - osvobození od dvouletýho vězení, učení, první lyžování, stresy s přijímaček, touha po dredech, konečně sundání rovnátek. A jedno z nejdůležitějších věcí -81.


Můžem se hádat klidně celej život..

14. ledna 2012 v 13:13 Bláboly
Jasně, však proč by jsme se nemohly hádat každej den, že mami.

Konec a začátek.

3. ledna 2012 v 20:33 Bláboly
Máám chuť psát ! To je co ?.))

Dneska jsem napsala slohovku do školy na téma: Jaká jsem a jaká nejsem. Myslela jsem si, že to bude hrůza a že to tak tak napíšu na danou délku. Přišlo mi šílené psát sama o sobě, ale nakonec jsem to napsala na dvě A4 a půl, což jsem docela překvapila sama sebe. S výsledkem jsem jakž takž spokojená. A očekávám za jedna, protože prostě mě ta učitelka má ráda a nikdy mi ze slohovky nedala nic jinýho :D.

Silvestr jsem si užila. I když jsem byla doma, bylo to super.
Přijela za mnou sestřenka + tady byli naši známí s kamarádem, + další známí s dvěma dětmi a kolem jedné hodiny noční přišli další známí :D.
Bylo tu veselo. Nikdo už snad nebyl ve střízlivém stavu, takže si vůbec nevšimli, že jsme chodily s Barčou tajně upíjet všechno, na co jsme přišly. Měli jsme dobrou náladu, bylo nám dobře. Každou chvilku, když všichni odešli ven na petardy ,jsme se zavřely v pokoji, pustily si nahlas písničky, s které se mi snad ani jedna nelíbila ( což mi bylo v podstatě jedno, protože jsem měla super náladu, byla jsem s Barčou a ty písničky se k tomu prostě hodily ) ( a musím říct, že nekonečným posloucháním dokola těch samých písniček jsem jim už přišla na chuť :D ) a tančily jsme jako o život. V pokoji, po tmě, sami dvě. Jsme asi magoři, ale nám je spolu dobře.




Ve 12 hodin jsme si ťukly, daly novoroční pusu, vylezly venku na kopec a sledovaly snad hodinu ohňostroj. Taky si řekly, co se pokusíme v novém roce změnit a slíbily si, že na tenhle rok nikdy nezapomeneme.

Taky nevím, jestli jsem se zmiňovala, ale v květnu, bude mít TEAM KONCERT VE ZLÍNĚĚĚ. To znamená ? Že tam půjdu. A až ho uvidím, tak se rozbrečím.., potom tam s sebou asi seknu a nakonec budu neuvěřitelně šťastná!!

Jedna z tuny oblíbených ♥


No. A rozhodla jsem se, že konečně napíšu všechno to, co jsem sem nikdy nechtěla psát.
Rozhodla jsem se proto, že už to všechno konečně skončilo. Skončil můj internetový románek, skončilo moje velký kamarádství s Mončou. Protože to asi ani nebylo kamarádství. Nevím, co to bylo.. A je mi jedno, že to bude číst. Protože by měla vědět, co si o tom všem doopravdy myslím.
Rok a půl zpátky ( aby mi zase někdo nevytkl, že jsem řekla dva roky!) jsme si začali psát. A psali si.. a psali si.. a psali si.. Každý měsíc se seznamovali.. a psali si.. a psali si.. a volali si.. a seznamovali se.. a psali si.A bylo jich asi 50 a takhle to prostě pokračovalo, dokud se tady pán neuráčil odejít z mého života. A najednou ! s čista jasna se mi zjevila kamarádka. Už né žádný pán, ale paní. A rozuměli jsme si. Stejně jako s ním a mě to hnedka všechno bylo jasný. Jenom jsem nechtěla věřit a proto jsem držela jazyk za zuby. Trpěla jsem radši tiše a říkala si, že to přece není možný. Pořád jsem si chtěla něco nalhávat. Ale řekla jsem si, že do novýho roku už nebudu nastupovat s tímhle vším. Že do něj vstoupím s čistou hlavou. Všechno jsem si chtěla ujasnit a tak jsem tady dámě prostě napsala, že všechno vím. Že vím, co je zač a že mě zklamala. Jenom jsem sama doufala, že mi nenapíše, že to není pravda, protože jsem si tím vším sama nebyla jistá a nechtěla jsem já zklamat ji. Jak jsem ale tušila, potvrdila mi to. Tak jsem si napsali hodně věcí. Řekla jsem jí, že je mrcha a sobec a vůbec! ANI TROŠKU mě to nemrzí. Protože to prostě.. všechno tohle byl jeden velký omyl !
A tím skončilo naše veliký kamarádství, který ani nikdy nemělo začít. Proč ? Protože už jí nevěřím ani to, že se jmenuje Monika. Nevím, kdo to je, protože v ní už prostě nevidím tu holku, kterou jsem viděla dřív. Najednou v ní vidím někoho, kdo mi rok a půl lhal. Dělal ze mě blbečka. Někoho, kdo se smál když viděl, že se trápím. A někoho, komu jsem otevřela svůj život a on toho zneužil.
A tomuhle se kamarádství prostě neříká.

A konečně jsem si koupila takový hacafrak, v kterém se dá jít do divadla ( takové kousky oblečení mi vždycky v mém šatníku chyběli) a proto jsem si hned zarezervovala místo na balet. V pátek třináctého. Docela šílený datum, ale myslím, že horší den než dnešek už to být nemůže. Dneska se mi nedařilo absolutně nic!
A zítřek moji milý, bude hektický. Takže už se hrozně moc těším na zítřejší večer. A potom na čtvrtek a potom co ? PÁTEK !