Září 2011

závislost

27. září 2011 v 20:21 Bláboly
Je šílený, jak člověku z 40ti minut může vzniknout nová závislost !!


Neposlouchám nic jinýho. Mám stáhnutý cédečko, zpívám si každou písničku. Dokonce jsem se i zmohla k tomu a zkusila si na svý pyžamo načmárat fixkou na textil jeho jméno. ZÁVISLOOOOST !

Mám ho na tapetě, pořád si prohlížím fotky ze soboty. Dokola si pouštím jedno video, který jsem v sobotu natočila. Znám ho nazpaměť. Vím, kdy se pohne dozadu, kdy dopředu, kdy vyplázne jazyk, kdy se usměje. Mám snad shlédnuté všechny videa, které s ním jsou na netu, přečtené všechny články, uložené v pc všechny fotky. Já vím, asi mě to za chvilku přejde, ale asi ani nechci aby mě to přešlo..
Vždycky když si vzpomenu, jak tam seděl.. to je šílený. Jen tak si tam seděl a hrál a já jsem si tam stála. Stála jsem kousek od něho.
Když si vzpomenu na dobu superstar, dojde mi, že jsem z něho byla mimo už i předtím. Potom mě to přešlo.. a teď se to nějak obnovilo :D. Ne vážně, já vím, že vám musím připadat jako blbec. Sama sobě si tak připadám, ale jinak to nejde.
19.11.
19.11 ho musím vidět znova. Jestli se tam nedostanu, tak mě z toho vážně klepne. Bude tuu, ZASE.
Musíím tam jít. Musím najít někoho, kdo se mnou půjde. Kdo mě tam spíš zaveze, protože je to přece kousek od Zlína.. Byla bych snad schopná tam jít sama. Achjo, musím tam jít. Nebo.. nebo… nebo tam nepůjdu, žejo. Ale fakt, to by bylo hrozný. Musím tam jít.


Ójojóóóój.

Čepkov

24. září 2011 v 20:58 Bláboly






Něco málo z mnoha

23. září 2011 v 20:54 Bláboly
Mám pocit, že se teďka neděje nic co by stálo za vyprávění. Ne, že by jindy jo, ale píšu..
Teď je to už asi po páté co se snažím napsat nějaký článek. Doufám, že tenhle už nevymažu. Je přece pátek. Konec týdne a já bych mohla udělat nějaký závěr.. Co bylo důležitý, co míň a co vůbec. Mohla bych napsat, co se mi povedlo a co ne. Mohla bych napsat cokoli, co se za týden stalo.. mohla bych to dát do pořádný věty a třeba by si to i někdo přečetl.. ale nechce se mi.
Jediné, co teď řeším pořád dokola, jsem já sama. Ale o tom je asi blbost psát, protože by to bylo děsně nezáživný. Proč by někoho bavilo číst, jak jsem sama ze sebou děsně nespokojená, žejo..
Takže se radši vrátím k tomu týdnu. No snad z toho něco vyleze.

Takže - strašně mě naštvala učitelka. Teda teď mě štve kde kdo, protože jsem děsně protivná a náladová, ale ona to fakt přehnala.. Pořád jenom ječí. Já chápu, že asi naštve když nám něco vysvětluje a my to pořád nemůžeme pochopit.. ale prostě, když to nechápe celá třída, tak je asi někde chyba a neměla by na nás jenom řvát, srovnávat nás s ostatníma a zkoušet 10 lidí za hodinu, protože je naštvaná, že to neumíme.. Nechápu tu jejich logiku. Když vidí, že něco nechápeme, schválně nám dají písemku, abychom měli špatné známky.. no jó, to je chytrý. Naštěstí jsem dostala jenom dvojku za zkoušení, měla jsem jednoduchý příklad. A mohla bych mít jedničku, kdybych se jí nezeptala, jestli to mám správně. Prej kdybych to věděla 100%, nezeptala bych se. A ona nepotřebuje, abychom to věděli jen na 99%. Musíme si být jistí. Pipina, prostě koza.. Nevím co s ní je vždycky jsem ji považovala za nejlepší učitelku.. Ale tohle nechápu.

Taky jsme měli úkol do občanky. Napsat, kdo je podle nás ze třídy nejoblíbenější a koho si nejvíc ze třídy vážíme. Bylo to strašně fajn.. číst si to všechno před třídou. Taková povídací, upřímná hodinka..
Nějak jsme se sblížili, díky mýmu nepodařenýmu pátku - alespoň něco, co je na tom pozitivní. Až na tu pipku, je to tam víceméně fajn a dá se to přežít. Ale ona.. to asi ani nemá cenu říkat. To je fakt případ.

A brácha měl svůj první zápas. Bylo úžasný sledovat ty mimina jak pobíhají po hřišti a vůbec neví, co se děje. Prohráli. 0:13, ale bylo to skvělý. Nikdo z nich nevěděl, co se děje a všichni byli tak roztomilý. :D
Ochladilo se a já jsem zase začala pít své milované čaje. Každý večer prostě čaj potřebuju. Ten co jsem si koupila dneska je ale příšerně kyselý. No vypila jsem ho. Je to takový.. můj zvyk. Čaj. Večer. Potřebuju.



Omluvy, škola a románek

19. září 2011 v 17:25 Bláboly
Je strašně zvláštní co se tento víkend stalo. Co se děje už druhým týdnem..
Tak tady už třetí den jen tak sedím, brečím a neustále dokola se omlouvám mamce a taťkovi a všem..
Je strašně zvláštní. Tenhle věk. Teda ne že bych to chtěla svádět na věk.. jen chci říct, že to s tím má určitě taky něco trochu společného. Tak jsem dneska ze školy přišla s dvěma obrovskýma čokoládama, se slzama v očích se ZNOVA mamce omluvila a u taťky mě to ještě čeká.. až přijde z práce. A musím říct, že se toho bojím víc než u mamky. Vážně z toho mám hrozný výčitky. Takhle černé svědomí jsem snad ještě nikdy neměla..
A taky už třetím dnem stále děkuju dvou kamarádům. S. a K., že mě přivedli domů a nenechali mě v tom. Došlo mi, že mám opravdové kamarády i tady. Ne, jen tady na blogu.. A strašně mě to vzalo, protože jsem si pořád říkala, jak jsem tu sama.. Ne! Oni jsou moji kamarádi. A úžasní.

Zato vám ale musím říct, že tímhle vším končí můj krásný, i když bolestivý, ale jak někdo řekl "romantický" internetový "románek". A je to možná jeden z důvodů, proč pořád brečím.
Ti zasvěcenější do mého života budou vědět..
Zatím je to lidi, sakra, těžký. Bez něj.. Zatím si říkám, že to nezvládnu.. ale je to jen ZATÍM. Ono to půjde, časem.. Snad..


Ve škole se mi zatím daří. Ještě nemám jinou známku než jedničku ( myslím, že zítra si to pokazím písemkou z chemie, i když to chápu.. ale chemie je prostě.. chemie, že ano ), za zapomíná jen jednu čárku v matice, protože je učitelka koza ( Vážně je koza. Nebyla jsem tam a když jsem se dívala na internet, tak jsem myslela, že tam dává datum, na kdy úkol má být hotový a ne datum ze dne, kdy úkol zadávala. Takže jsem měla akorát jiný..) pipina. Ale ne, je to třídní a já ji mám ráda. Jen mě někdy naštve.
Teď ale nemůžu vymyslet úkol do matiky a to nad tím sedím už hodinu a půl. Asi budu muset volat o pomoc.. jenže komu. Proč neexistuje nějaký Poradce po telefonu ? Jednou založím nějakou takovou agenturu..
Taky teďka budeme mít ve škole kroužek angličtiny s "rodilou mluvčí". A strašně mě naštve, jestli se tam nedostanu ( berou jenom 10 děcek z šesti tříd ). Angličtina mi sice nejde, a vím, že jí nebudu rozumět ani nic.. ale snad mi to něco dá. Alespoň něco málo..

Tak a nakonec "dobrá" zpráva. Problémy s kolenem jsou zase zpátky. Takže co ? Žádný tančení, žádný basket.. opravdu super. A já se už tak těšila..

Láska k blogu

18. září 2011 v 17:36 Bláboly
Právě mě přepadla nějaká deprese jak nic neumím.
Poslední dobou dělám jen to, že prolízám různý blogy. Vidím samý dokonalý fotky, dokonalý malůvky, dokonalý lidi, dokonalý povídky.. a co najdete u mě na blogu ? leda ta "dokonalý kecy". Aha! Na to jste všichni tak zvědavý. Že já s blogem vůbec začínala. VYMAZAT A ZAPOMENOUT ! Jediný, co by se dalo v týhle situaci dělat a co by pomohlo všem stranám. Já bych se tu neztrapňovala, vy byste nemuseli číst tady ty "dokonalý kecy" a všem by nám bylo fajn.
Aha, aha, aha.. Ne! Nebylo by to fajn. Protože já bych byla pořád já. Pořád bych čuměla na dokonalý fotky, dokonalý povídky a dokonalý lidi.. a s ničím bych si nepomohla, protože bych ještě všechno dusila v sobě.
Ach blogu, ty můj kamaráde. Já si tě tak oblíbila, že bych tě nikdy nedala. A co, že tu není ani jedna věc dokonalá. Nejsem dobrá, nedělám dobrý věci - tak tu nic dobrýho nemůže bejt, žejo.. Ale jsi můj, já jsem tvá a tak to zůstane.
Nemožné, jak vám blog přiroste k srdci.

Osmnáct mi nebylo.

15. září 2011 v 18:23 Bláboly
Týjo, to je hrozný nemít čas. Vždycky jsem říkala "nemám čas" i když jsem ho měla, ale jen se mi nechtělo. A teď bych tak hrozně ráda řekla, že ho mám, ale on nikde neníí.
Teda dneska už ano, včera ne. Včera to byl vážně den o držku.

Šla jsem do školy na jen na necelé dvě hodiny, což bylo super ( ani nemusím nic moc dodělávat, protože jsme neměli nějaké moc učící předměty ). Jela jsem k zubařce. S domněním, že už mi ty rovnátka KONEČNĚ sundá. Samozřejmě mi řekla, že mi je ještě nechá zhruba dva měsíce ( to snad uteče ). Něco mi tam pospravovala, poutahovala - zase nemůžu žrát, hrát na flétnu, nic.. super, a mohla jsem jít. Až na necelou hodinu v čekárně, se to taky dalo.
Při odchodu z budovy jsem se ale ještě zdržela. Stála tam nějaká paní s knížkama a prodávala je. Tak jsme se zastavila, chvilku si s ní vykládala a nakonec jsem si odnesla domů novou knížku. Byla to milá paní. Usmívala se, radila mi, řekla mi že vypadám jako "vášnivá čtenářka" a kvůli mně udělala podvod, heh. Teda, chtěla mi vyřídit nějakou kartičku na slevy při nakupování v jejich obchodech. Tak mi to začala vyplňovat a ptala se na rok narození. Když jsem jí řekla, že 97, trošku se zděsila a nevěřila mi. ( Chápete, že si myslela, že mi je pře 18 ? Ježišmarjá, nechci vypadat tak staře. ) No, problém byl v tom, že jsem si to jakožto nezletilá nemohla podepsat sama, tak mi tam teda napsala rok 93, ale prý to nikomu nemám říkat. (Takže to prosím vás vůbec nevíte ! Děkuji. ) A hned jsem měla slevu 50%, což se prostě vyplatí ;). Kdybych měla u sebe víc peněz, jsem si jistá, že bych neodešla jen s jednou, ale kdo má vědět, že narazí při cestě k zubaři na něco takového ? :D

Přišla jsem domů, vzala saxofon a letěla jsem ZASE na autobus. ( Včera jsem se najezdila. Autobusem do školy. Trolejbusem k zubařce. Trolejbusem od zubařky. Autobusem domů. Autobusem do hudebky. Autobusem z hudebky. ) Ti řidiči si o mě už musí myslet, že mě to hrozně baví. Hlavně, že jsem toho jednoho za den pozdravila asi 50x.
Když jsem vyšla z domu, zrovna nastal ten největší liják, jaký byl za celej den. Nojo, takové štěstí mám jen já. Měla jsem deštník a i přesto jsem byla mokrá tak, jako by na mě někdo vylil celou vanu. Nevadilo by mi to. Mám déšť i ráda, ale v jedné ruce saxofon, v druhé ruce deštník, na sobě zavěšenou tašku.. zážitek bylo taky nastupování do autobusu. Jsem trošku "talent" na držení tolika věcí. Jednou když jsem jela do basketbalu, vypadl mi v autobuse balón z ruky, jezdil tam po celém buse a já ho tam musela nahánět jak blbeček. To se na mě všichni tak hezky koukali :D..

Při cestě za tím učitelem jsem viděla tolik věcí.. Ani nic zajímavého, ale já si takových věcí prostě všímám. Je zvláštní, jak se lidi chovali. Možná to bylo tím deštěm ( ;D ). Někdy by mě zajímalo, co si lidi myslí o mě. Třeba včera, když mě viděli pobíhat po Malenovicích s tím deštníkem, saxofonem, promočenou.. asi to nebylo nic moc hezkýho :D.

Ježiš, nějak odbočuju. Chtěla jsem jenom říct, že mě zastavila nějaká holka. Teda, byla dospělá. Určitě byla dospělá a taková.. zvláštní. Teda, spíš mi připadala jako bezdomovec, jojo. Šla ještě s jedním klukem/chlapem, ale ten se od ní odpojil, když se blížila ke mně.. Musím říct, že jsem z ní měla docela strach no ;D. To byste ju museli vidět. Byla asi o dvě hlavy větší ( uplná obřině ) a tak se na mě škaredě dívala ( teda asi se dívala hezky, ale já sem byla zaujatá :D ). Chtěla po mě peníze a já sem jí nedala. A do teď mě to mrzí, protože třeba je fakt potřebovala. Říkala, že na tramvaj ( která tady ale vůbec nejezdí). No, já bych jí je dala, i když to chtěla na tu nejezdící tramvaj, jenže jsem měla jen stovku, která byla určena pro učitele za ty plátky ( ano, ano, konečně mi je koupil ). No a potom mi došlo, že jsem vůl. S učitelem bych se přece nějak domluvila, ale ji už příště asi neuvidím.. Docela by mě zajímalo, na co je vážně chtěla.. Bůhví.
V hudebce to bylo zábavný. Učitel mě seznamoval s tím nástrojem a učil mě, jak do toho foukat. Bylo to strašně vtipné. Stáli jsme vedle sebe před zrcadlem a xichtili se. Snažil se mi vysvětlit, jak přesně musím nastavit bradu, tváře a všechno, abych měla tu hubu prostě správně. Museli byste ho vidět, dával si do pusy prst ( jakože hubice od saxofonu :D ) a tvářil se u toho, jako by měl zácpu :DD. Vypadal jak bobr :DD. Jsem ráda za to, jakého mám učitele. Nevyměnila bych ho.

Taky jsem se včera rozhodla, že budu všude nosit nějaký bloček a tužku. Měla jsem totiž tolik myšlenek, které jsem si chtěla nějak zaznamenat a prostě.. nemohla jsem.
Takže dneškem to začalo ( a dneska jsem zrovna žádné neměla :D ). Už se toho svého milovaného deníčku nikdy nevzdám .)

A přišel mi včera úúplně úúžasný dopis. Děkuju :) !


Taky jsem konečně objevila na internetu fotky z mojeho absolvenťáku. Jsou starý, ale tenkrát jsem na sebe byla pyšná. Nejdůležitější koncert ze všech mojich. A já - velká trémistka - jsem předtím asi hodinu brečela, že to nezvládnu. Ale jo, dokázala jsem to, i když vyklepaná strachy. Byl to super pocit.


Musím říct, že tam tehdy byla opravdu skvělá atmosféra. Pár lidí po mém vystoupení i brečelo, což mě strašně potěšilo. ( asi to zní divně, ale chápete..). A opravdu to byl první koncert, který jsem si ÚŽÍVALA. Taky když jsem hrála tak úžasnou písničku.. nešlo si to neužít. :)

Všechno.

13. září 2011 v 16:25 Povídky, básničky, kresby
Dneska jsem se rozhodla, že sem dám nějaké z mých malůvek. :D
Nejsou dobré, ale jednu dobu mě to hrozně bavilo.
Teď už jsem dlouho nedržela tužku v ruce.
Pokusila jsem se vybrat ty nejlepší..

( Dneska mi po TAK DLOUHÉ DOBĚ přišly dva dopisy :) Super pocit )



Je to VŠECHNO Š.Í.L.E.N.É !

12. září 2011 v 20:15 Bláboly
V té škole je to tak hrozné !
Nemůžu se soustředit, nemůžu být v klidu. Z matiky nic nechápu, už zase začínám zapomínat věci, úkoly, podepsané papíry, apod..
To dnešní nesoustředění je možná jen z toho, co se všude kolem mě děje, ale kdo ví..
Nemám na to nervy už ( brzo, já vím). Nemám nervy na nic. Je toho moc.
Včera jsem byla venku s kamarádkou, kterou jsem strašně dlouho neviděla. Dřív jsem spolu chodívali ven pořád, rozuměli jsme si, ale potom se odstěhovala..
Bylo to fajn, povídali jsme si tři hodiny a pořád bylo o čem.. Dozvěděla jsem se co nového, ona se dozvěděla co nového.. Prostě jsem ji ráda viděla.
Ale cesta domů.. jela jsem na kole. A kousek od našeho baráku seděl Pavel. Na zemi uprostřed silnice. Bez bot, bez trička. Jen v kraťasech a brečel.. tak jsem samozřejmě zastavila, sedla si k němu a začla se ptát, co se stalo. Hned mě napadlo, že se pohádali se sestrou a samozřejmě, že to byla pravda.. Ale kdo by se divil. Byl tak ožralý ( ! ).. vůbec se nedivím, že ho mamka od nás vyhodila..
Naštěstí se už usmířili, tak tu alespoň sestra nesedí a nebrečí. Stačí, že to tak dělá.. někdo jiný.

Můj příběh nechám zase na jindy. Až to nebude tak čerstvé a nebudu z toho tak mimo.
Udělala jsem chybu. Hodně lidí dělá chyby, já vím. Taky vím, že to bude všechno dobré a že časem mě to přejde. Ale promiňte, teď to ještě nejde.. Časem. Já vím.

Dneska jsem byla za učitelem z flétny ze saxofonu. Měl mi koupit plátky a samozřejmě na to zapomněl. No, jak jinak. Taky sklerotik (a to je vážně, vážně mladý ). Takže jsem se vrátila domů s tím, že si ještě musím počkat než na tu 2,5 kilovou věc začnu hrát. Jakože vážně nechápu, jak mám tak těžkou věc držet jen na jednom palci! Chápete to ? Začínám tady ty "hráče" ( nebo jak se jim nadává :D ) strašně obdivovat. Jakože, je to vážně docela problém. Nemůžu to udržet 2 minuty, natož 10, jak po mě zatím chce učitel. Já vím, zvyknu si. Ale docela mě děsí, že učitel z toho má na palci ďolíček. Nechci mít díru v palci už celý život, achjo.. Je to děsivé.

A potřebuju peníze ! Nemám ani jednu korunu ( no tak fajn, mám 100 - ale to vážně není moc ) a potřebuju tolik věcíí ( nepotřebuju, ale chci. Já vím :D ). No hlavně si musím ( tohle ale opravdu potřebuji ) koupit barvu na hlavu. Už teď chodím jak.. debil no. :D
A taky se potřebuju zastavit v knihovně a v papírnictví.
Taky bych si už konečně mohla koupit nějaký ten batoh…
Ale to by musela být nálada. Na všechno.

A miluju/nesnáším čtení historie.
Poslední dobou nedělám nic jiného ..
A sama nevím, jestli je to dobře nebo špatně.
Achjo.

Blbka ze zlína

11. září 2011 v 11:20 Bláboly
Musím říct, že tento víkend byl opravdu zajímavý. Po dlouhé době bych měla o čem vyprávět… kdybych chtěla. Ale já vyprávět nebudu, protože bych tím vším jenom zhoršila vaše názory na mou osobu. Nevím proč mi tak záleží na tom, co si o mě lidi myslí. Ale jsem taková. Není to asi zrovna dobrá vlastnost, ale nemůžu za to..
Vůbec jsem se nechovala jako já, ale dá se říct, že mi bylo fajn. Až teď… teď je mi hrozně. A i když předtím mi fajn bylo, tak už to nechci opakovat. A prostě.. všechno je špatně. Proč ? Protože já jsem blbá a vždycky si nechám nějak překecat.. nebo prostě neumím říkat ne. Do prdele!!! ( Promiňte, fakt mi není zrovna nejlíp. Psychicky).
Teda já nechápu, proč mi je tak jak mi je..
Nevím co tu dělám za caviky, když to jednou stejně napíšu. Napíšu, že jsem poprvé v životě byla pít. Že jsem tam brečela půlce lidem na rameni.. že jsem šla další den pít znova a že to vůbec nedopadlo dobře ( ne tak, že bych se opila. jinak ), že jsem.. achjo. Né, vážně to zatím nebudu psát.
Stydím se za sebe, jsem blbec. Jsem tak blbá, že to ani není možné.
Achjo..

ESCAPE THE FATE

8. září 2011 v 15:14 Bláboly
"What's it like to die alone ?"

Pamatuji si, že něco přes rok jsem neposlouchala nic jiného. Poslouchala jsem je při špatné náladě, při normální i při skvělé. Dokázala jsem si vždycky vybrat nějakou písničku, která mi na náladu pasovala. Není píseň, která by se mi od nich nelíbila. Není píseň, kterou bych dokázala vypnout před koncem. Když si je teď ještě jednou za čas pustím, nedokážu přestat poslouchat jejich hudbu a poslouchám je pořád dokola.
Dřív jsem si slibovala, že jednou půjdu na jejich koncert. Že uvidím jak se prochází po pódiu, jak drží mikrofon a zpívají, hrají.. Dodnes si pamatuju, jak jsem (dáávno, dávno) psala kamarádovi, že je POTŘEBUJU vidět, že jsou nejlepší na světě. Posílala jsem mu milion videí, protože jsem mu prostě chtěla ukázat, jak jsou dokonalý. Zeptal se mě na něco ve smyslu: "To je až tak miluješ ? :D"
Ano ! Miluju. Ačkoliv jsem tu lásku k nim potlačovala, začala jsem si uvědomovat, že je blbost se snažit kvůli někomu "zlepšovat" a dělat ze sebe něco, co nejsem.. Abych byla přesná.. je v tom samozřejmě kluk. A já se tak snažila zalíbit se mu, že jsem začala poslouchat to co on i jsem si na to zvykla a libí se mi to ( Habery se nevzdám, tak to vůbec neberte ). Taky jsem měnila své názory a snažila se mu přizpůsobit ( Vím, že to budu v určitých věcech dělat dál, protože jsem prostě taková. Jenže v tomhle už mám jasno. ) A nebudu to už skrývat ( mluvím o tom, jak kdyby to bylo bůhví co :DD ), prostě.. na ten koncert se dostanu ! Chápejte, musím se dostat. Protože teď jsem si uvědomila, jak moc pro mě jsou tak důležití...