Srpen 2011

Brno aneb poslední den prázdnin

30. srpna 2011 v 20:59 Bláboly
Tak všechno nasvědčuje tomu, že zítra jedu do Brna.
Ne, že by se mi chtělo, ale jedu. Řekla jsem si, že poslední den prázdnin přece nebudu sedět doma na prdeli a měla bych ještě někam vyrazit.
To, co mě děsí nejvíc je stávačka v pět. Autobusem 6:05 do Zlína a z tama 6:50 do Brna.
Domů se vrátím večer a celý poslední den prázdnin v háji.
Je strašně divný, když to vidím napsaný. POSLEDNÍ DEN PRÁZDNIN. Ježiš, takhle je to ještě horší..
Ne, ne, ne! Nebudu prostě psát o škole, i když z toho mám takové trauma, že nespím už teď..
Ale bude fajn ( snad ) na celý den vypadnout. Od všeho. Je pravda, že bych sice nejradši jela sama ( stal se ze mě nějaký samotář ), ale tak co.. Sama bych jet prostě nemohla. Za prvé bych si netroufla a za druhé by mě nikdo nepustil, žejo..
To je jedno.
Prostě pořád váhám, jestli se tam vůbec vypravit.. Ježííšmarjáá, to je dilema.
Nechápu, proč zrovna já musím být tak nerozhodný člověk. Možná bych i řekla, že je to jedna z mých nejhorších vlastností. Dokázala bych klidně půl hodiny stát na místě a váhat, jestli si koupím zelenou nebo modrou propisku, takže chápejte, jaký je pro mě problém rozhodnout se v tomhle.
Vy si to možná neuvědomujete, ale ona je to docela zásadní věc.. Teda, poslední den prázdnin. Jak ho mám využít ?
Achjo, jsem cvok..
Ale pochopte, poslední den prázdnin..

Nic k vidění

29. srpna 2011 v 21:28 Bláboly
Stává se vám, že někde jste, přemýšlíte a najednou vám v hlavě naskočí nápad, o čem večer napíšete na blog. Představujete si přesně věty a uspořádáváte si je v hlavě a jste z toho nápadu nadšení ! Jenže přijdete domů a nepamatujete si ani slovo.. Jo, to naštve. Pamatuju si jen to, že to bylo skvělý. Ale ne, nevzpomenu si.

Dneska jsem jela s B. do města, abych zařídila ono všechno potřebné. Přistihla jsem se, že všechny strašně sleduju. Poslouchám rozhovory cizích lidí ( vím, že je to neslušné. Pardón) a odhaduju jejich povahy. Přemýšlím o tom, jaký by mi byli kamarády, s kým bych si mohla rozumět a s kým ne. Sleduju, kdo má co oblečené a co má kdo na hlavě. Když v autobuse sedím vedle někoho, kdo má sluchátka v uších, tak napínám uši, abych slyšela, co mu tam hraje nebo se snažím "nenápadně" podívat na mobil/mp3. Vím, že kdybych se nesnažila být nenápadná asi by to dopadlo líp, protože jsem strašně nápadná. Ale já za to nemůžu.
Dneska v autobuse jsem se "zahleděla" na jednu slečnu. Nevím, čím upoutala mou pozornost, ale bylo to strašně zvláštní. Přišla mi strašně tajemná. Nebo.. spíš nevím jak to popsat. Blondýna, brýle, štíhlá postava.. Byla krásná. Nebyla umělá ani přemalovaná. Vypadala strašně přirozeně a moc jí to slušelo. Strašně mě zaujalo to, že se celou cestu do Zlína ani nepohla ! Seděla rovně, nohy položené vedle sebe, dívala se přímo dopředu a poslouchala písničky. A já nechápu, jak to mohla vydržet. Já musím pořád něco dělat. Když někoho nesleduju, přehrabuju se v peněžence a pořád dokola kontroluji její obsah nebo si hraju s vlasy, pohybuju s nohama, hraju si s mobil tak, že s ním točím dokola… nevydržím být v klidu a ona byla tak klidná !
Připadám si teď jak nějaký psychopat, který by ji měl v plánu okrást, odhalit veškeré její tajemství a jít ji zabít. Ale tak to vážně není.. jen byla prostě zvláštní a to se mi líbilo.
Taky nesnáším lidi, kteří sedí v autobuse a páchnou ! Blé. Dnes jsem si normálně musela přesednout. Měla jsem nutkání jít za tím velkým, dlouhovlasým, tlustým, smradlavým pánem a sdělit mu, že by se jednou za čas mohl osprchovat nebo použít takovou věc, kterou asi nezná, ale říká se jí deodorant ( antiperspirant ? :D nikdy jsem nepochopila, jaký je v tom rozdíl ). Ale ovládla jsem se a jen si sedla o pár sedadel jinam.
Ve městě jsem se byla první vyfotit. Šílený ! Proč vždycky na takových fotkách vypadám jak debil ? Furt do mě ta babka hustila: "Usmívej se…, haló děvče, směj se ! Trošku života do toho umírání.." a furt! Nechci se smát, neumím se usmívat. Takže tam vypadám, jak kdybych měla strašné křeče - hech, úžasný ! Už teď se TAK MOC těším, až se pudu fotit na občanku.

Akce zvaná BATOH DO ŠKOLY taky nedopadla moc vesele. Teda batoh jsem si vybrala, ale bohužel nejdražší, který tam měli, takže jsem se domů zase vrátila bez batohu.. Musím pátrat dál.

A jak všichni vykládají, že jsou všude ÚŽASNÉ SLEVY.. Proč jsem já nic neobjevila ?
Ne, musím přiznat, že slevy opravdu jsou. Ale já jsem moc objemná žena a vypadá to, že velké věci se přestaly vyrábět.

Taky jsem se dneska "bavila" ( je to v uvozovkách, protože po celou dobu mluvila jen ona a já jsem jen zoufale přikyvovala ) s mamkou. Neumí řešit nic jiného než to, jak jsem šeredná. "Ježiš, ty sis zase rozkousala hubu. I rty! Vypadáš jak z hororu. Hrůza ! Furt se nějak hyzdíš, podívej se jak sis podrápala ksicht a už zase jíš !.." a blá, blá, blá. "Vážně s ňou zajdu k psychologovi. Podívej se Přemo ( taťka ), co si zase udělala !.." a pořád mele tu svou. Blbý je, že jsem na počítači v historii našla stránky zlínských psychologů. Bezva !

Jinak dneska po dlouhý době s Barčou to bylo fajn. Později se na chvilku připojili kluci a já se po dlouhé době cítila fajn ( alespoň na chvilku. Vím, že jsem hrozný pesimista a že mám furt špatnou náladu. Musím s tím něco udělat nebo tím odeženu všechny čtenáře :D ).
Jen tak jsme se smáli kravinám a já sem dostala od Barči dárek z Egypta. Klíčenku s velbloudem, na kterém je napsané: EGYPT. Tak jsem si ho připla na tašku a chodila jsem s velbloudem po městě. Měla jsem z něho strašnou radost.. Prostě, už to, že si vůbec vzpomněla. J


Tak bych se tam chtěla jet podívat ! Plavala uprostřed moře a utopila si tam šnorchl, jezdila na čtyřkolce po poušti a jela na velbloudovi.. Chci tam jet !

Taky mi dneska přišel dopis. Je to super. Dokonce s obrázkem, juíí.

Někdy mě mrzí, že nejsem ničím zvláštní. Na mě nic neuvidíte..
Nic k vidění.


Alenka v říši divů

28. srpna 2011 v 12:32 Bláboly
Omlouvám se, že zase budu psát o škole, ale já si prostě nemůžu pomoc.
TŘI DNY ! Grr..
Na to, že už jenom tři dny a já si musím jít ještě : koupit batoh, zařídit si kartičku do autobusu, jít se vyfotit na kartičku do autobusu, koupit obaly na učebnice,..
Ach né, já nechci do naší třídy ! To, že jsem si na konci roku říkala, že už tam nikdy nevstoupím a že chci přejít na jinou školu, jsem myslela vážně. Tak proč tam sakra zase musím jít..
"Ne, nikam nepůjdeš. Nemá cenu přecházet na jinou školu na poslední rok.."
Má, pro mě by mělo. Za ten rok se toho může stát tolik a já tam jít nechci, nemůžu.. Achjo, že já debil sem nešla na ten gympl už minulý rok, když mě tam všichni tlačili ( ano, můj strach z gymplu mě tehdy převálcoval ).
A navíc je hrozný, že už jdu do devítky. Tam to určitě rychle uteče a střední.. a budu stará a budu se jenom učit. Jééj, že já z té školy mám takové trauma :D.

Za chvilku vyrážím s bráchou na Šmouly. Je na prd, že je neděle. Všude je zavřeno a já nekoupím ani ty blbé obálky, tse. To znamená co ? Zítra do města znova. Fakt se mi chce no..

A chcete vědět, co ještě miluju kromě nočního koupání ?
- dlouhá, napínavá pauza -
"Volání" s Mončou :).
Že máme stejné názory, nápady - to už vím a zvykla jsem si na to. Ale to, že máme doma stejné věci, že naši taťkové mají stejné zájmy a že naše babičky jsou úplně stejně šílené - to už mě trošku děsí. Pořád si myslím, že musíme být nějaká zatajená rodina, protože to nemůže být normální. Je to totiž naprosto nenormální.
Ale bylo to fajn, i když jsme nemluvily a jen se na sebe dívali jak paka. Smála jsem se a bylo mi dobře. Jou, mám ji ráda.

Taky je nenormální to, že teď když už mám barvu na hlavě vymytou, když už to vůbec není červené, ale hnědé - místy oranžové, tak mi všichni chválí, jaká je to krásná barva a ptají se, co to mám. Chci jít do zrzavé, ale nechytne mi to. A odbarvovat už si to vážně nebudu, protože mám ty vlasy tak zničenéé :/, že premýšlím, že se ostříhám NA KRÁTKO ( asi bych to neudělala, ale krátké střihy se mi fakt začínají líbit a ty moje vlasy jsou šílený).

Někdy se mi zdá celý svět nenormální. Připadám si jak Alenka v říši divů.

Hvězdy nad hlavou

27. srpna 2011 v 18:49 Bláboly
Taky vám dochází, že začíná poslední prázdninový víkend ? Je to tak smutné. Já si tyhle prázdniny chtěla vážně užít. Neužila jsem si, ale vím, že si za to můžu sama. Můžu být naštvaná leda tak sama na sebe. Něco jsme si s B. slíbily. Nepodařilo se.. teda jí více méně ano, ale mě ne. Je mi to trochu líto..
Ale co, těším se na poslední rok na základce. Těším se na to, že vypadnu z naší třídy. Těším se na střední, ať půjdu na jakoukoliv. Říkám si, že všude musí být lepší kolektiv než v naší třídě. Těším se na nové učitele a na všechno. Ježiš, tohle všechno bych měla asi psát až příští prázdniny :D, achjo. Já se tam ale fakt těším..
Letos budou ale taky docela změny. Z flétny přecházím na saxofon. Koleno se ( prý ) uzdravilo, takže KONEČNĚ začnu zase tančit. Teď budu muset ve škole ten půl rok asi hodně zabrat, abych měla dobré známky a já doufám, že to nebude horší jak na konci roku. Se svými známkami jsem spokojená. Jen mě štve, že ty nejhorší mám z předmětů, které se dají naučit ( a to je právě pro mě ten problém. Dějepis, zeměpis. ). A budu číst moc knížek a nebudu mít na nic čas, ne jak poslední rok. Jo, těším se, i když vím, že za chvilku z toho budu otrávená, protivná a naštvaná..

No, ale k dnešku a včerejšku..
Taky tak milujete noční koupání ? Já to přímo zbožňuju. Voda má vždycky příjemnou teplotu a líbí se mi ty hvězdy nad hlavou. A když vylezete, tak se vždycky tak krásně spí.. Akorát mě mrzí, že včerejší večerní koupání, bylo tohle léto nejspíš poslední. Včera jsem to osvěžení ale vážně potřebovala. Po třech hodinách stání a sledování projíždějících aut ( ne, nežiju tím. Pardón :D ), kdo by nepotřeboval. Nevadilo by mi tam stát, jen mě štvalo, že jsem nemohla jít, kam sem chtěla ( ano, sestřička mě opravdu hlídala ).

A dneska jsem se po sto letech vypravila na koupaliště. Nechodím tam, nemám je ráda ( jde spíš o odhalování mého těla :D ), ale řekla jsem si, že jednou to přežiju. Tak jsem tedy šla. Nakonec to tam bylo fajn a já si to užila. Ale svůj názor na koupaliště nezměním a v nejbližší době se tam neplánuju znova vydat. Taky vám musím oznámit, že jsem se chtěla za to léto alespoň trošičku opálit a tak sem tam ležela skoro celý den na slunku, nenatřela se a samozřejmě se spálila - ano, bolí to.

Potěšilo mě, že se dneska na mou stránku na facebooku připojilo zase pár lidí a že někteří z nich ( ne moc, ale pár ano ) mají o psaní opravdu zájem. Jen mám strach, že se z té stránky stane úplně něco jinýho, kvůli slečně, jejíž jméno nemůžu vyslovit.

O včerejším dni radši psát ani nebudu.
Proč ?
1. Není vhodné to sem psát.
2. Pokaždé, když si na to vzpomenu, začnu brečet.
3. Nechci na to VŮBEC myslet.
Jak říkám - Ti, kteří chci aby to věděli, se to dozví.

( Fotky z dneška a včerejška přidám později - omlouvám se. )




Pro mě bude pořád ten nejlepší, nejdokonalejší.
Ten, kterého budu vždycky milovat a ten, který mi vždycky dokáže zvednout náladu.
Často se zamýšlím nad světem, díky jeho textům.
Miluju jeho písničky.

POSLOUCHEJTE TEN REFRÉN ♥ ♥

A potřebuju jeho plakáát ! Sežeňte mi ho někdo, prosím, prosím.. *dělá psí oči*

Pendrek

25. srpna 2011 v 22:59 Bláboly
Kristova noho ! Já dneska nenapsala ani pendrek !

Jsem ze sebe znechucena ( dokonce z více důvodů, než je ten, že jsem nenapsala žádný článek ).
Znechucená z toho, že jsem tak neuvěřitelně naivní A BLBÁ!
A strašně mě mrzí, že to tady nemůžu napsat, protože pan "dokonalý" sem chodí a čte.. Achjo, achjo, achjo.
To se nikdy nebudu moct vyzpovídat z toho, co mě doopravdy trápí! SAKRA !
Ani to video sem nemůžu dát. Nic sem nemůžu dát.

PROČ TEN BLOG TEDA VLASTNĚ MÁM ?


Housenky

24. srpna 2011 v 22:10 Bláboly
Dneska jsem ani nevylézala z baráku, protože to vedro je fakt šílený !
Celý den sem byla zavřená tu. Kromě toho, že jsme ráno vypusili a vyčistili bazén, protože nám v něm plavaly housenky :/ ( nechutné ).
Odpoledne jsem si sem přitáhla větrák, protože se tady vážně nedá dýchat. Je to hrozné.
K večeru, když už bylo trochu líp, a slunko tolik nesvítilo jsem ještě vyběhla hodit dopis do schránky.

Zjistila jsem, že nám přestala téct voda. Jehé, to je tak super. Máme studnu a napouštíme bazén. Nojo, došla voda.. Geniální, opravdu.

Po dlouhé době sem se pustila do knížky. Na kterou se za chvilku asi vrhnu, protože nevím, co tu dělat. Blbý, že neteče ta voda. Lehla bych si s ní do STUDENÉ vany ( což sem si poslední dobou uplně zamilovala ).
Naštěstí jsem stihla jít do sprchy, než přestala téct, takže dobré.

Chtěla sem si užít poslední týden, ale jsem zdechlá a v tom vedru, se mi prsotě nikam nechce.

Však od září, bude všechno jiné. TO BUDETE ČUČET !




Slzy anděla

24. srpna 2011 v 10:44 Bláboly
Je možná blbý, že tu bude článek jen kvůli jedné písničce. Jenže já se do ní zamilovala a mám pocit, že se s vámi o ni musím podělit. Jestli ji znáte, tak myslím, že musíte jen souhlasit. A jestli ji neznáte, tak souhlasit budete..

Zdá se mi skvělá, kouzelná. Nemůžu ji přestat poslouchat.
Text je krásný.
Po dlouhý době písnička, s které jsem takhle mimo.

Už jsem raději přestala počítat, po kolikáté ji poslouchám.

Třeba se vám taky bude líbit.
Přeji příjemný poslech.



Internetový svět

23. srpna 2011 v 21:33 Bláboly
Taky vám přijde, že si nejvíc rozumíte s lidmi, kteří jsou od vás hrozně daleko ? Tak, že je pro vás v podstatě nemožné přemýšlet o vašem setkání ? Mě by jen zajímalo, čím to je. Tím, že když si s někým píšete, nepoznáte přesně jaký je ? Nebo snad tím, že na internetu si můžete začít psát v podstatě s kým chcete ? S takovým člověkem, s kterým si myslíte, že si budete rozumět.
Ti, kteří se vám zdají hloupý a prostě vám nesedli, těm ani nepíšete. Člověk si takhle vybírá určitou skupinku lidí. Ale v normálním životě ? Nejde to takhle vytřídit. O člověku nevíte nic předtím, než ho poznáte tak jako na internetu z různých vyplněných profilů/ z blogů a dalších různých stránek. Nemůžete si říct: "Jojo, s ním/ ní bych se mohl začít bavit. S tím si budu rozumět, ten bude fajn." Prostě to nejde.
Seznamování osobně je mnohem těžší a jak už jsem nedávno psala - mně to dělá problém. Možná je to taky jeden z důvodů, proč na internetu nemám problém se začít bavit, říct o sobě v podstatě cokoli. Mnohem radši se svěřuji lidem, které nejspíš nikdy neuvidím. Je to divný. Neumím mluvit. Napíšu cokoli, napíšu básničku, dokážu napsat neuvěřitelně dlouhý text o někom, o svých pocitech, ale říct to nedokážu.

Internet strašně ovlivňuje život. Neříkám, že špatně. Neříkám ani, že dobře. Ale prostě ovlivňuje. Je možný, že kdybych neměla možnost si s někým takhle psát, "uměla" bych mluvit. Ale taky je možný, že ne.. Kdo ví, co by bez internetu bylo..

Někdy mě ale mrzí, že sem se zapletla do toho "internetového světa".

22.8. ( Ne/Karlovice )

22. srpna 2011 v 19:58 Bláboly
Tak jsem zpátky. Teda přijela jsem už včera, ale byla jsem moc lenošná na to, abych sem něco psala. Po vybalení jsem včerejší večer strávila už jen u počítače.
Takže ke Karlovicím. Dělo se toho tolik, že se mi to ani psát nechce. Prostě pořád něco.
První den jsme se byli koupat "u moře" - jak si brácha myslel. A to jen kvůli tomu, že tam byl písek. Voda sice studená, ale ani to nevadilo. Hlavně to okolí všude bylo vážně krásné. Druhý den jsme byli na bowling, v lanovém centru a malý výlet na kolách.
Lanové centrum jsem teda zvládla tak tak. Ve výškách i slzy tekly, nervy byly, puchýře na rukách. Stejně jsem ale ráda, že jsem tam vylezla a překonala sama sebe. Výšky mi nedělají moc dobře no.
Taky to byl den, kdy bylo "tornádo". To nebe vypadalo strašně zvláštně. Za minutu se stihlo tak strašně zatáhnout, že si člověk připadal jak o půl noci. Všude tma a za lesem žluto. Tmavé mraky postupovaly tak rychle! a za chvilku byla celá obloha oranžovo žlutá. Foukal strašný vítr, blesky, hromy, déšť. Kupodivu to všechno trvalo jen tak půl hodiny a zase vylezlo slunce…
a vlastně, nechce se mi o tom psát.
Snad někdy bude nálada. Určitě bude, já o tom někdy napíšu.

Dneska. Zase jsme se krásně pohádaly s mamkou. Já to nechápu, vždycky mě to tak hrozně mrzí. Přitom si říkám, že už bych si mohla začít zvykat, ale to nejde.
Posledních pár dní to mezi náma bylo takové, jiné. Neměla kecy, nehádala se, neřvala.. Spíš jsme se tak nějak ignorovaly, ale mohly jsme spolu vůbec vydržet v jedné místnosti. Dneska už to nejde..

Jsem tu zavřená v pokoji ( kde je mimochodem hrozný bordel a jsem líná ho jít uklidit ), zdechám vedrem ( protože mám pokoj na debilní straně, kde mi celý den paří slunko - ještě k tomu v patře ), je mi blbě a přemýšlím, co bych mohla dělat zbytek prázdnin, abych se nějak zabavila.
Vypadá to, že to dopadne tak, jak byly celé prázdniny. Nuda, počítač, knížka, nuda, nuda, nuda..
Achjo, kdyby pro mě někdo měl nějaký plán, tak se ozvětě. Jela bych i na konec světa.