Prosinec 2010

31. prosince 2010 v 18:06 Bláboly
× Upřímná?
Snažím se
× Sebevědomá?
Ne
× Hodná?
Doufám

Nemám na to

31. prosince 2010 v 15:28 Povídky, básničky, kresby
Že jsem silná říkají,
když mě vůbec neznají.
Řeknou, že každý někdy blbou náladu má,
ale co mě trápí už je nezajímá.

Asi nejsem ta,
za kterou mě mají.
Ubíjí mě samota,
kterou neznají.

Seš v mejch snech.

19. prosince 2010 v 20:31 Povídky, básničky, kresby
Seš tak zvláštní, 
ale přesto tolik úžasnej.
Seš tak jinej,
ale přesto tak kouzelnej.

Nemyslím na nic jinýho, 
jen na tebe.
Je na tobě toho tolik zvláštního,
nestaráš se jen o sebe.

Něco o mě.

18. prosince 2010 v 12:35 Bláboly
Myslíš si, že existuje spravedlnost?
..asi ani ne.

Máš nějaké životní sny?
Ano.

Jaké máš koníčky?
Čtení, psaní, kreslení, hra na flétnu, basket.

V opuštěným hradě

17. prosince 2010 v 19:44 Bláboly
Cítím se příliš zbytečná,
kdo mě rád ještě má ?

Poslední dobou mám hroznou náladu,
připadám si jak v opuštěném hradu,
kolem kterého zlý drak krouží,
a žádný princ mě zachránit netouží.

Sedím tam sama v nejvyšší věži,
čas tam pomalu běží.
Nikdo se o mě nezajímá,
nikdo se na mě nepodívá.

Na vše kolem se mohu jen dívat,
a o lásce jen snívat.
Pocit štěstí nemůžu zažít,
na to alespoň dva musí být.

Na šťastný svět zapomínám,
smutek a trápení v hlavě mám.
Nevím proč se všechno tak změnilo,
když před pár měsíci vše ještě jinak bylo..

(Je to hrozný^^ Jak říkám - nemyslí mi to. )

Sundej tu masku, prosím...

10. prosince 2010 v 22:33 Povídky, básničky, kresby
ydáváš se za rytíře, který přijel na bílém koni,
za toho, který se za příšerami kvůli mě honí.
Abych už neměla vůbec žádný strach
a v jeho objetí bych mohla klidně spát.

Vydáváš se za kašpárka, který přijel z dalekého kraje,
jen proto, aby mě rozveselil.
S ním procházím loukou nejkrásnějšího ráje.
Svůj úkol na 100% splnil.

Vydáváš se za anděla, jenž přiletěl mě zachránit,
za toho, který mě bude před problémy bránit.
Za toho, který při mě bude vždy stát
a za toho, který mě má vážně rád.

Oklamal jsi mou mysl,
říkám si: Má tohle ještě vůbec smysl ?
Stále mi jen ubližuješ,
ale zřejmě si to neuvědomuješ.

Mé srdce obklopuješ bezcitnou sítí,
do které se všechny mé city chytí.
Neuniknou na povrch ven,
protože jsem obklopena zlem.

Nejsi tak hodný, jak se zdáš,
ale přesto vím, že úžasné srdce máš.
Tak konečně sundej tu masku, prosím,
protože já jen tebe v hlavě nosím.

Nikoho jinýho tam stejně nechci mít
a pravdu konečně chci slyšet znít.
Chci vědět jestli dokážeš milovat
a né stále jen něco slibovat..