Říjen 2010

Podzim

23. října 2010 v 20:38 Snaha fotit
Podzim
Podzim*
Podzim_

Pravdivý sen ?

3. října 2010 v 11:16 Povídky, básničky, kresby
"Neodcházej…" prosila jsem ho. Chtěla jsem být ještě s ním, ale on musel odjet. Jeli s rodiči do zahraničí za svou rodinou. Na tři měsíce. "Já.. Musím jít. Mrzí mě to. Miluju Tě, ale až se vrátím budu jen a jen s tebou." Řekl mi a políbil mě. Plakala jsem, nechtěla jsem se s ním rozloučit. "Nezapomeneš ?" bála jsem se. "Ty jsi moje malý trdlo. Nikdy bych na tebe nezapomněl. Neumím bez tebe žít. Nechci bez tebe žít, jsi moje všechno."Povzbudivě se na mě usmál a utřel mi slzy z tváře. Dlouze se mi zadíval do očí a políbil mě na čelo. "Taky bez tebe nechci žít.Miluju tě." Řekla jsem smutně. Pomalu se otočil a odcházel k autu. Ještě naposledy se na mě podíval a zamával. Možná se mi to zdálo, ale plakal…  Zamávala jsem mu a sledovala jak odjíždí. Stála jsem tam a sledovala auto, jak se ode mě vzdaluje. Sebrala jsem všechny své síly, otočila se a šla pryč. Ale z ničeho nic se ozvala strašná rána. Prudce jsem se otočila. Nevěřila jsem tomu co jsem viděla. Vybourali se a auto začalo hořet. "Néééé!" Oči se mi zalily slzami. Bez přemýšlení jsem se rozběhla k autu. Bylo ode mě daleko, ale já jsem se k němu musela dostat. Lidé začali vycházet z domů, aby se podívali co se stalo. Najednou jsem měla červeno před očima a v uších mi zněla ohlušující rána. Byl to výbuch. "Nééé! Lásko miluju tě!"..
"Zlatíčko? Zlatíčko co se děje ? Jsi v pořádku?" Promluvila na mě máma. Rychle jsem se posadila. Zjistila jsem, že jsem ve své teplé posteli a pláču. Byla jsem zmatená. "Ne mami, nic. Jen zlý sen. Je to v pořádku." Utřela jsem si slzy a usmála se na ni. "Dobře, tak pojď na snídani." Řekla a odešla z pokoje. Oblékla jsem si župan a spěchala jsem k telefonu. Musela jsem mu zavolat a ujistit se, že je v pořádku. Že to byl opravdu jen sen, protože byl strašně živý. Ruce se mi klepaly, ale zvládla jsem vytočit jeho číslo. "Ahoj lásko." Pozdravil mě. Něco se děje, poznala jsem to. Je smutný. "Ahoj miláčku. Je všechno v pořádku?" "Jak se to vezme.." slyšela jsem říkat jeho smutný hlas. "Naši mi dneska oznámili, že zítra odjíždíme pryč na čtvrt roku…"