Moje sny + povídka

13. září 2010 v 21:00 |  Téma týdne
Ano, mám svůj sen. A kdo ne ? Mám snů a snů. Snů o tom jak prožiju zbytek života. O tom, jak bych si přála, aby vypadal svět. O tom, jací bych si přála, aby byli lidé. Ovšem vím, že jsou to jen sny, které se nemusí stát (ale můžou). Proto tomu nedávám moc nadějí a snažím se žít přítomností, i když to moc často nejde...
____
Je to nedávno, co jsem měla zvláštní sen. V podstatě se tam nic nedělo, ale přesto jsem z něj měla divný pocit. Byl to jen výmysl :D, který mi teď přijde směšný, ale ráno jsem se opravdu bála. 
Seděla jsem na zahradě a četla si a najednou se kus ode mne objevil létající talíř (Já vím :DD. A to ještě není vše). Čekala bych, že z něj vystoupí nějací zelení mimozemšťané s jedním okem, ale prd! Vystoupili s tama upíři. Jeden byl ze Stmívání (Laurent) a ty druhé dva "neznám" :D. Pomalu s tama vylézali, jeden po druhém a všude se ozýval dětský křik a oni se pomalu blížili ke mě. Přibližovali se hlemýždím tempem a když se ocitli přímo přede mnou a já viděla jejich červené oči a veliké tesáky, probudila jsem se. Když jsem ráno procházela domem po tmě, abych se dostala do kuchyně pro mlíko, bála jsem se :D.

Povídka
Tohle nemohl být sen!
Stála jsem tam a plakala. Opustil mě. Zapoměl na mě. Jednoduše mi řekl, že o mě nestojí. Po tolika zážitcích ? Po tolika polibcích, které jsem mu věnovala ? Po tak veliké lásce ? Ne, tohle nemůže být pravda. "Nechci tě! Nejsi pro mě dost dobrá!" honilo se mi hlavou. Ty slova tolik bolela. Ubližovala mi. Rvala mi srdce z hrudi. Ono už tam vlastně žádné nebylo. Darovala jsem mu ho a já žila s toho jeho, jenže on teď má obě. Au, au, au... Tohle se nedělá. Takhle by se ubližovat nemělo. Mělo by se to zakázat. Normálně a jednoduše. Měl by za to být trest... Alespoň se podívám na jeho fotky, řekla jsem si. Vytáhla jsem mobil z kapsy a začala hledat obrázky. "Co to je?" vyděsila jsem se. Nebyla tam ani jedna jeho fotka. Zbláznila jsem se ? Vždyť před chvíli tam ještě byli, jsem si jistá, že jsem je nevymazávala. Rychle jsem najela do zpráv, ale ani tam nebyla po něm ani sebemenší stopa. Co se to stalo ? Běžela jsem za mámou. Musela jsem se zeptat, proč mi vše vymazala. Protože se trápím už rok kvůli němu ? Protože mi zmizel života před rokem, ale já pořád myslím jen na něj ? Protože pořád pláču ? Chtěla jsem znát odpověď... "Ale zlato, co to povídáš. Žádný takový hoch nebyl." oznámila mi máma.  Vykulila jsem oči a pomalu se svěšenými rameny jsem se vrátila k sobě do pokoje. Jsem blázen ? Nebo snad cvok ? Nebo to byl pouze příliš živý sen ? Ne! Já vím, že on byl skutečný. Pamatuji si jeho dotyky, pamatuji si jeho vůni... Tohle nemohl být sen! Tak co to sakra bylo ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 agrrr agrrr | Web | 13. září 2010 v 21:06 | Reagovat

x-) dobrej sen :-)

2 Pepi Pepi | Web | 13. září 2010 v 21:10 | Reagovat

dobré sny :) a super povídka... já taky mívám sny po kterých se bojím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama