Internetová láska-Nebe

8. září 2010 v 21:50 |  Povídky, básničky, kresby
"Miluji Tě, andílku." Psala čtrnáctiletá dívenka svému chlapci. "I já tebe, princezno moje." Byla odpověď, kterou od něj dostala. Ovšem když si to přečetla, vyhrkli jí slzy. Chtěla být s ním. Tolik si přála obejmout ho. Pohladit ho po tváři a usmát se na něj. Ovšem tohle byli jen její sny. Možná by byla šance, že ho uvidí. ,Vždyť Slovensko a Česká republika nejsou tak daleko, ne ?' Pomyslela si. ,Jenom jeden den. Prosím tě bože… Jen jeden den! Dala bych za něj vše. Klidně i můj život. Vzdala bych se všeho, kdybych mohla alespoň jednou spatřit ten jeho krásně snědý obličej. Ty nádherné černé vlasy a čokoládové oči.' Plakala dál. Psala si  s chlapcem a smála se i když ve skutečnosti ji smutek pohlcoval. Chtěla by proskočit počítačovou obrazovkou a dát mu velikánskou pusu. Vždyť on je tak úžasný. ,Nezdá se mi to jen ? Vždyť já si to nezasloužím.'
 "Zrovna jsem se byl podívat k oknu. Padala hvězda." Psal chlapec dívce, ale najednou se odhlásil. Dívka čekala. ,Určitě se mu jen zase sekl internet.' říkala si. Ale čas běžel. Minuta, dvě, tři… Pět. ,Za chvíli určitě přijde.' Uklidňovala se dívka a mezitím se šla podívat na facebook. A hele, nová zpráva. Kdo to tak může být ? Měla radost. Nebyla moc oblíbená a lidí jí nepsali. Rychle na ni klikla, aby si ji mohla přečíst celou. Ale úsměv ji přešel tak rychle, jak přišel. Zpráva byla od chlapce: Sorry, jsem fake. Nechtěl jsem to nechat zajít tak daleko. Při pádu té hvězdy jsem si přál ať si jednou šťastná, si fajn holka. Už ti nebudu dál ubližovat, neměl jsem to ani v plánu, chtěl jsem jen tak pokecat, ale nešlo to. Sorry za ty sladký, ale falešný slova, sorry za ty lži. Čao
To už zase plakala. Tenhle pláč byl oproti tomu předtím zoufalý. Chtěla křičet. Chtěla utéct od všeho. Je možné, že všechny ty krásné slova co jí psal byla pouze lež ? Ale ona ho doopravdy miluje. Proč jí tohle udělal ? Proč se zachoval tak hnusně. Vždyť si myslela, že má úžasné srdce. On byl její hrdina a princ. Teď…? Teď se jí zhroutil svět. Teď už doopravdy nechtěla žít. Teď neměla pro co žít. Žila pro něho. Svět se jí zdál najednou černobílý. BYL černobílý. Plakala a plakala.Rozběhla se k posteli a pusu si zacpala polštářem, aby zadusila křik. Ne. Takhle ona žít nebude, nemůže. Nemůže bez něj žít. On byl její život. Vstala a běžela pro nůžky… ,Miluji Tě!' Byla její poslední myšlenka… A pak ? Skončila to. Už nechtěla víc trpět. Byla to jen drobná dívenka a tohle nesnesla. Chtěla pokoj a klid. Třeba tam v nebi  dostane to, po čem touží… Lásku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama