Internetová láska- Konečně spolu

8. září 2010 v 21:50 |  Povídky, básničky, kresby
"Miluji Tě, andílku." Psala čtrnáctiletá dívenka svému chlapci. "I já tebe, princezno moje." Byla odpověď, kterou od něj dostala. Ovšem když si to přečetla, vyhrkli jí slzy. Chtěla být s ním. Tolik si přála obejmout ho. Pohladit ho po tváři a usmát se na něj. Ovšem tohle byli jen její sny. Možná by byla šance, že ho uvidí. ,Vždyť Slovensko a Česká republika nejsou tak daleko, ne ?' Pomyslela si. ,Jenom jeden den. Prosím tě bože… Jen jeden den! Dala bych za něj vše. Klidně i můj život. Vzdala bych se všeho, kdybych mohla alespoň jednou spatřit ten jeho krásně snědý obličej. Ty nádherné černé vlasy a čokoládové oči.' Plakala dál. Psala si  s chlapcem a smála se i když ve skutečnosti ji smutek pohlcoval. Chtěla by proskočit počítačovou obrazovkou a dát mu velikánskou pusu. Vždyť on je tak úžasný. ,Nezdá se mi to jen ? Vždyť já si to nezasloužím.'
 "Zrovna jsem se byl podívat k oknu. Padala hvězda." Psal chlapec. "A copak jsi si přál ?" zajímalo ji. "Abych tě alespoň jednou viděl." Dívka se usmála. "Třeba nám to jednou vyjde, lásko. Měli by jsme kupu dětí a psa. A kdyby byli ty děti po tobě, tak by to byli ty nejkrásnější děti na světě." "Ne, já chci aby byli po tobě. A žili by jsme někde na kraji lesíku." Jejich konverzace nabrala ten nejkrásnější směr. Plánování budoucnosti. Měli by dvojčátka a adoptovali by si černouška. U domečku na kraji lesu by štěkal veliký pes a mňoukalo koťátko. Milovali by se stále, tak jako se milují teď. Byli by šťastní. Mnohem šťastnější.
Čas ale plynul. Dny, týdny, měsíce, roky… Uběhlo pět let. Ale ti dva jsou stále pořád tak šťastní. Šťastně zamilovaní jako na začátku tohohle vztahu. Nikoho jiného nechtějí. Pořád stále doufají, že jednoho dne se spatří…
"Přijedu za tebou." Oznámil jednoho dne chlapec dívce. Bylo to tak náhle, že dívka nevěděla co říct. Vlastně tomu ani nevěřila. "To myslíš vážně?" zeptala se a srdce jí bušilo tak hlasitě, že ho slyšela vlastníma ušima. "Ano, o víkendu. Já už nemohu déle přehlížet tenhle vztah. Miluji Tě, ale takhle to nikam nevede." ,On to myslí vážně!' Radovala se. ,On přijede! Přijede!' Měla chuť zpívat , měla chuť tančit. Měla chuť se smát. Tak strašlivou chuť se smát… A taky se smála. Smála se a plakala. Byli to slzy štěstí. Měla takovou radost! Pět let už je přece jen nějaká doba a ona ho vážně miluje. Uvidí ho!
To chlapec už zkoumal kudy se dostane ze Slovenska k ní. Cestu měl naplánovanou. Všechno už bylo naplánované. Měli domluvené, že až bude ve městě, zavolá ji, aby se domluvili kde se setkají.
Den nastal. Oba dva byli už od rána nervózní. Dívce se hlavou honily samé černé myšlenky. ,Co když se mu nebudu líbit? Co když ze mě bude zklamaný ? Co když ho nenajdu? Co když si to všechno rozmyslí? Co když nepřijede?' a takhle pokračovala dál, ale zároveň se strašně těšila. Těšila se na ten jeho sladký obličejík a na něho celého.
Pomalu se vydala do města. Stála na náměstí a čekala až jí zavibruje telefon, který pevně svírala v ruce. Čekala pár minut a najednou mobil zazvonil. Rychlým tempem ho zvedla. "Přání se mi splnilo." Ozvalo se s telefonu… A ona si vzpomněla… Vzpomněla si na chlapcovo přání při padající hvězdě. ,Takže on už mě vidí.' Proletělo jí rychle hlavou. Začala se otáčet. Na všechny strany. Hledala ho. Hledala jeho oči. A pak je spatřila. Stál tam s telefonem u ucha. Úsměv zářivý jako dítě stojící u prvního vánočního stromečku. Ruka s telefonem jí sklouzla podél těla. On se stále usmívat a mával jí. Chtěla utíkat a skočit mu do náruče, ale říkala si, že je to hloupost. Musí jít co nejpomaleji, aby ten krásný okamžik byl co nejdelší.Přistupovali k sobě blíž a blíž. Už byli u sebe tak blízko, že se skoro dotýkali nosy navzájem. Usmívali se oba dva, ale ani jeden nemluvil. Nechtěli zrušit tu krásnou chvilku. Chytli se za ruce a dívali se  navzájem do očí tak dlouho jak jen bylo možné. Chlapec přerušil ticho a udělal tak ten okamžik ještě krásnějším. "Ty jsi tady. Miluji Tě." A políbil dívku na rty. Objali se pevněji než si mysleli, že je jen možné. Stáli tam uprostřed náměstí a dotýkali se sebe navzájem… Byli šťastní. Konečně spolu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama