Imaginární kamarád

23. července 2010 v 21:13 |  Povídky, básničky, kresby
Nechápu. Nechci to pochopit. Proč ? Proč jsou lidé takoví ? Proč nejsem šťastná ? Proč se od narození jenom přetvařuji ? Proč nemůžu být sama sebou ? Proč o mě lidé nestojí ? Proč jsem na tolik jiná ? Proč věřím v zázraky ? Proč mám jiné názory než ostatní ? Proč si pořád myslím, že jednou bude všechno fajn ? Proč si myslím, že jednou budu opravdu normální ? Proč jsem tak slabá, že bych mnohdy chtěla skončit ? Proč.. ?
Drží třináctiletá dívka pero a zapisuje si své pocity do bločku, který skrývá její největší tajemství. .
Tolik otázek na které nemám odpověď, ale tolik bych je chtěla znát. Jsem jen naivní holka, která doufá, že jednou bude šťastná. Jen ta, která chce trochu lásky, trochu lidského pochopení. Která si chce popovídat o věcech s někým kdo dýchá, kdo odpovídá a ne jen se svým medvídkem, který leží na polštáři. Každý večer s ním usínám. Každý večer se mu svěřuji se svými pocity a i proto jsem divná. Píšu si deník. Je to chyba ? Co je na tom, že si občas chci své vzpomínky připomenout ? Co je na tom, že nechci zapomenout ani jeden den svého života ? To ty, deníčku můj, my budeš vždy říkat, jaká jsem byla a jaká jsem teď. Budeš mi vždy připomínat co mě trápilo. Třeba teď ? Píšu si tu samé otázky a proč ? V co doufám ? Že se objeví někdo nebo něco kdo mi je všechny zodpoví ? Vždyť jsi jen papír, ale i přes to tě mám ráda. Vždyť jenom ty víš, všechny mé tajemství a nikomu to nepovíš. Věřím ti, víš ?.. Ach bože, jsem tak blbá. Věřím kusu papíru ? Ale nemám komu jinému se svěřit. Teda alespoň jsem neměla. Teď už ano. Objevil se tu tak náhle. Nečekala jsem to, ale je tu vždy když ho potřebuji. Plakala jsem, cítila jsem se tak sama a najednou stál vedle mě. Držel mě za ruku a hladil mě po vlasech. Hned v tu chvíli jsem cítila, že on bude ten bráška, kterého jsem si tak dlouho přála. Že on mi bude pomáhat, že on tu bude pro mě. Vždy když si přeji, aby tu byl, objeví se tu. Takže, jdu za ním. Měj se, deníčku.
Dívka zavřela svůj deník a v tu chvíli vedle ní stál chlapec. Byl krásný. Světle hnědé vlasy hozené dozadu a oči čokoládové.Chlapec z jejich snů. "Tak jsi tady. Čekala jsem tě."Usmála se na něj osamocená dívka. "Ano, jsem tu vždy pro tebe." Odpověděl chlapec a posadil se vedle ní na postel. Povídali si. Rozuměli si a bylo jim spolu dobře. Uběhlo už několik hodin a najednou do dívčího pokoje vstoupí její matka. "Ahoj mami, tohle je můj nový kamarád:" Oznámila a ukázala na chlapce vedle sebe. "Co to povídáš ? Vždyť jsi tu sama." Podivila se matka. "Blázníš ? Sedí tady vedle mě." Usmála se a snažila se matku přesvědčit. "Ne drahoušku, jsi tu úplně sama." Dívka se podívala na místo kde seděl chlapec. "Oni mě nevidí. To jen ty. Jsem tu jen pro tebe. Jsem jen v tvé hlavě." Pověděl jí. "Ne nejsi. Oni tě vidí.. Já vím, že jsi skutečný." Hádala se s ním dívka, přestože věděla, že ji pozoruje matka. "Mami nelži. Já vím, že ho vidíš." Už měla na krajíčku. Chtělo se jí plakat. Matka jen zakroutila hlavou, otočila se a odešla.. "Proč jsi něco neudělal ?" vztekala se mladá slečna. "Teď si bude myslet, že jsem totální magor ? Nemohl jsi jí nějak dokázat, že tu jsi?" "Ale já tu nejsem. Jen si mě představuješ. Chápeš ? Oni mě prostě nemůžou vidět." "Tak proč já cítím tvůj dotek. Proč je mi s tebou tak dobře ? Proč si s tebou tak rozumím ?" rozplakala se a posadila se na studenou zem, opřela se o postel a hlavu si položila na kolena. "Protože říkám to, co chceš, abych říkal. Pohybuji se tak, jak ty chceš, abych se pohyboval. Nejsem skutečný!" "Fajn. Jestli děláš vše co chci, abys dělal, tak zmiz a už se nikdy nevracej! Kvůli tobě blázním! Za vše můžeš ty, JEN TY!" rozčilovala se. "Dobře, jak chceš. Jestli si myslíš, že to pro tebe bude lepší, půjdu." Dívka si uvědomila co si přála. Bude zase sama. Nechce, aby odešel. Byla jen rozčílená. Na sebe, na svět. Na všechno. " Ne, počkej! Nechoď!" zakřičela. Otočila se, ale chlapec už tam nebyl. Byla sama. Zase…
Milý deníčku. Můžu si za to sama. I když byl jen v mé hlavě, rozuměl mi. Věděl přesně jak se cítím. Chápal mě. A já jsem ho nechala odejít. Zbláznila jsem se ? Chci ho zpět! Nechci už zase prožívat ten příšerný pocit samoty. Nechci si povídat s plyšovým medvídkem a s tebou. Chci si povídat sním.Nechci být sama..Nechci!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama